Kterak Škréta ke štěstí přišel

Jak to všechno začalo

Naše amatérské loutkové představení "Kterak Škréta ke štěstí přišel" vzniklo na základě divadelní hry "Karel Škréta, malíř. Vlastenecká směšnohra o třech jednáních" od autora Václava Aloise Svobody (1791 - 1849), profesora na malostranském gymnáziu, vlasteneckého kverulanta a všestranného vzdělance. Tato vůbec první tematizace iniciátora barokního malířství u nás - Karla Škréty v moderní české literatuře a Svobodova dramatická prvotina měla premiéru v roce 1842 a byla hrána ještě i v Prozatímním divadle v roce 1864. Divákům se líbila, zvláště proto, že plnokrevné herecké výkony převážily nad poněkud šroubovaným Svobodovým alexandrínem…Už Jan Neruda vnímal Svobodovo dílo jako "naivně se zdající fráze vlastenecké", ale hru jako celek přitom nijak neodsuzoval. Těžiště Svobodova "kusu" věnovaného v dedikaci vrstevníkovi Josefu Jungmannovi spočívá ve Škrétově lásce k Elišce, dceři staroměstského primase Turka z Rožmitálu, malířovým protivníkem je postava s mluvícím jménem Walldorf z Hubenštejna, zajištěný bývalý císařský důstojník, jenž má ovšem přezíravý postoj k české kultuře i řeči a dostane tedy nakonec co proto. My jsme se inspirovali nikoliv přímo Svobodovou hrou, ale její úpravou od Jaroslava Bartoše v roce 1937 pro loutkové divadlo. Nutno podotknout, že Bartoš pro malé diváky Svobodovu hru zjednodušil, Svobodův archaický jazyk upravil, ovšem v zásadě nevymyslel nic nového, postavu Eliščiny sestřenice Lidmily pouze nahradil obligátním Kašpárkem, z něhož udělal Turkova synovce… My jsme v naší interpretaci zašli ještě dále a z primase Turka vytvořili postavu krále, z Turkovy dcery Elišky se stala princezna Veronika s ohledem na skutečnou Škrétovu manželku Veroniku Grönbergerovou a postavy Jiřího Plachého či italského malíře Marchettiho jsme pro přehlednost vypustili úplně.

Poselstvím naší hry je přiblížit divákům barokního malíře Karla Škrétu

Hlavní motiv Svobodovy hry jakož i loutkového divadla z roku 1937 a i naší interpretace jsme ponechali: samozvaný znalec umění Walldorf touží po mladé krásce - princezně jako Škréta, který jí dostane za ženu jen v případě, že Walldorf dle přání otce ocení jeho umění, k čemuž nakonec díky umělcově přezdívce z Itálie - "Espadrone" - opravdu dojde. Walldorf totiž pokládá obraz od "Espadrona" za skvělou ukázku italského malířství aniž tuší, že se jedná o dílo Škrétovo, ocení tak nechtěně svého soka a ostrouhá a Škréta se tak dostává ze zdánlivě bezvýchodné situace. Kromě hlavní zápletky a určitých dialogů a formulací jsme ovšem zmíněné literární předlohy používali nanejvýše volně, spíše jsme se jí jen inspirovali a naše loutkové divadlo během zkoušek v podstatě nově vytvořili včetně originálních básní Pavla Heřmánka a skvělé hudby Vítězslava Kůstky. K představení také vznikly původní loutky - marionety od Pavla Heřmánka, Zdeňky Heřmánkové a především ve spolupráci s vynikajícím řezbářem z Hluboké u Skutče - Františkem Pytlíkem. Zásadním poselstvím naší hry je přiblížit život a postavu barokního malíře Karla Škréty (1610 - 1674) širší veřejnosti s tím, že nezakrýváme hlavního adresáta - rodiny s dětmi. Apriori je hra ale určena všem divákům bez rozdílu. Zvolili jsme formu pohádkové nadsázky, která se ovšem opírá o věrohodnou historickou realitu - prvních pět představení se totiž odehrávalo přímo na významné výstavě Národní galerie - "Karel Škréta, doba a dílo" - ve Valdštejnské jízdárně jako součást programu lektorského oddělení Národní galerie. Diváci se tak během hry dozvídají v jakém uměleckém směru Škréta tvořil, kde se svému umění naučil, jak důležitý pro něj byl pobyt v Itálii, jakou tam měl přezdívku a proč, s kým se v Praze stýkal, že byl mistrem portrétu, jak se míchá modrá barva, že nebyl Škréta zrovna levný, s kým se v Praze oženil, kdo byl jeho syn apod. V rámci hry jsou použity i skutečné Škrétovy obrazy (reprodukce) a lákají tak diváka k jejich prohlídce na výstavě či v galerii.

Kterak vlastně ten Škréta ke štěstí přišel?

Kromě didaktické, řekněme naučné roviny příběhu je ovšem samozřejmým těžištěm naší hry především poutavý pohádkově laděný příběh podbarvený živou hudbou (klavír, klarinet a basa): Škréta dostává od krále zakázku na portrét své dcery, princezny Veroniky, do níž se během malby ve společnosti všetečného kašpárka zamiluje a vyznává jí svou lásku, jež je opětována. Král chce však Veroniku dát za ženu úlisnému Walldorfovi z Hubenštejna, se kterým se horkokrevný umělec dostává do souboje. Král ukončuje vřavu a svoluje k sňatku Škéty a Veroniky pouze v případě, že Walldorf ocení jeho umění, k čemuž nakonec díky Walldorfově tuposti a umělcově přezdívce "Espadrone" opravdu dochází a Škréta tak nakonec opravdu ke štěstí přichází a jako bonus dostává od krále šlechtický titul Šotnovský ze Závořic. V rovině příběhu si tak divák může vychutnat scény královské audience, Škrétovy malby princezny u stojanu, umělcova milostného veršovaného vyznání, dramatické chvilky zažívá při souboji s Walldorfem a Škrétovo portrétní umění zakouší při představování obrazů na konci divadla, kdy vychází najevo, že právě Škréta je oním "Espadronem" a zažívá s Veronikou opojné chvilky štěstí s výhledem na rodinný život s umělcem.

Kde jsme hráli, budeme hrát

Kromě úspěšných a hojně navštěvovaných realizací ve Valdštejnské jízdárně jsme naše divadlo hráli pro dětské pacienty v Thomayerově nemocnici, na festivalu barokní kultury v Kuksu, na přehlídce amatérského loutkového divadla Pražský Tajtrlík a v ateliéru ve Schwarzenberském paláci. Loutková nadsázka "Kterak Škréta ke štěstí přišel" se tak stala trvalou součástí našeho repertoáru, chystáme se jí v upravené formě nabídnout školám a vzdělávacím zařízením jako doplnění výuky metodou neformálního a zábavného vzdělávání o české historii a dějinách umění.